srpen68_01

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Je srpnové ráno roku 1968 a od půlnoci se na naše území valí stovky tanků pěti států Varšavské smlouvy. Především to jsou tanky sovětské. Začala invaze. Přepadení a následná okupace je zdrcující a ovlivní osudy několika generací Čechů a Slováků.
První den okupace 21. srpna se pocit šoku a překvapení mísil s pocitem hořkosti a ZRADY. Lidé srovnávali rok 1945 s rokem 1968. „Otcové osvoboditelé, synové okupanti“, to stálo na mnoha spontánně zhotovených letácích a plakátech. Na tisíckrát položenou otázku PROČ? (počemú) nikdo neodpovídal. A když, tak prý proto, aby nám pomohli, aby nás zachránili před kontrarevolucí!
Mnoho, zvláště mladých lidí tehdy ovládajících ruštinu se pokoušeli se sovětskými vojáky diskutovat, bohužel většinou marně. Frustrace a bezmoc. Lidé v ulicích Prahy a po celém Československu měli z tohoto nepřátelského aktu především jeden pocit, silný pocit obrovské zrady.
 Očitým svědkem událostí onoho osudového dne byl tehdy šestadvacetiletý fotograf Josef Ráž. Bydlel jen pár kroků od Václavského náměstí a to, co během oněch dramatických hodin 21. srpna viděl, zachytil okem objektivu. Pořídil tisíc snímků, z nichž část tvoří tuto fotoknihu. Jeho perimetrem se staly Příkopy, Václavské náměstí a okolí Rozhlasu. Přestože měli sovětští vojáci výslovný rozkaz nestřílet (s výjimkou jejich napadení), docházelo ke ztrátám na životech. Při střetech s neozbrojeným davem bylo několik lidí zastřeleno (u Rozhlasu), další umírali pod koly sovětské techniky, nebo byli zabiti střepinami při explozi muničního vozu. Někteří vojáci pálili z kulometů a samopalů do oken Rozhlasu, Muzea i fasád okolních domů. Docházelo i k excesům, jakými byla například střelba na jedoucí sanitky! Vše, co viděl, se snažil mladý fotograf zaznamenat, zdokumentovat, podat svědectví.
 Naprostá většina okupantů byli mladíci okolo dvaceti let. V jejich očích nebyla nenávist, zloba či odhodlanost. Byla v nich lhostejnost, prázdnota a někdy strach. Sklopené oči hledící stranou, v mnoha tvářích  výraz hanby a studu! Stačí se dobře dívat, protože i to je na snímcích onoho dne.
 Kniha, kterou držíte v ruce, vychází po padesáti letech od oněch událostí i proto, aby zachovala očité svědectví o 21. srpnu 1968. Jako odraz významné dějinné události a jako poselství pro další generace.

 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky